… protože některé děti bohužel prožijí víc, než mohou unést. Ozvat se není snadné, je však potřeba, aby dítě vědělo, kam se může obrátit a kde najde pomoc. Psychologové a terapeuti se věnují dětem týraným, sexuálně zneužívaným, zanedbávaným i ohroženým domácím násilím a pomáhají jim na cestě zpátky k lepšímu dětství.
Chtěla jsem být jako ostatní holky – veselá a kamarádská, ale nic z toho mi nejde. Mám strach, že je na mě vidět, co se mi stalo…. Jednou večer přišel Pavel, přítel mámy, za mnou do pokoje. Prý si chce povídat, ale pak mu byla v pokoji zima, tak si zalezl ke mně pod peřinu. Sahal mi na prsa, a potom ještě níž, a chtěl, abych sahala i já na něho…. Opakovalo se to a bylo to čím dál horší. Pavel mi vyhrožoval, že když to někomu řeknu, už mě nikdo nebude mít rád, říkal, že za to všechno můžu já. Nakonec jsem o tom řekla mámě – jenže ta mi nevěřila, řekla mi, že si to vymýšlím, že je unavená. Cítila jsem se hrozně sama…
Pak jsem ve škole našla leták projektu Cesta z pekla. Psali tam, že k nim může přijít každé dítě, které něco trápí. Několik dní jsem sbírala odvahu, jednou jsem už stála před vchodem, ale pak jsem si najednou neuměla představit, jak to všechno budu muset někomu říct. Nakonec jsem vešla a dnes můžu říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, i když mluvit o všem, co se dělo, pro mě nebylo snadné. Paní psycholožka mě hodně podporovala, nespěchala, ujistila mě, že to, co se stalo, není moje vina. Chodím do „krizáče“ často, dokonce i s mámou. Pořád někdy cítím zklamání z toho, že mi nevěřila, ale taky už vím, že mě moje máma má opravdu ráda. Pomáhají nám – a Pavel, ten už s námi nežije.
Společně pohneme lidskými osudy a pomůžeme dětem prolomit bludný kruh trápení!
Chcete pomoci právě teď? Můžete zde. Děkujeme!