… protože dětem je v bezpečí a lásce rodinného prostředí lépe než v ústavu.
Alenku úřady z rodiny odebraly, když jí bylo sedm let. Rodiče byli ve složité situaci, ztratili bydlení a nedokázali se o ni postarat. Dětský domov, kde našla zázemí, se snažil s rodinou navázat kontakt. Manželství se však mezitím rozpadlo a otec pobýval ve vězení. Holčička o vztah s otcem příliš nestála.
Maminka si Alenku brala domů každých 14 dní, stále však neměla takové podmínky, aby se jí mohla ujmout nastálo. U matky bohužel propukla závislost na alkoholu a postupně se z dívčina života vytratila. Otec po návratu z vězení začal krůček po krůčku budovat nový vztah s dcerou a trávili spolu čím dál více času. Než byla na jeho žádost ústavní péče zrušena, strávila Alenka v ústavu 8 let života. Bylo jí už 15 let, a proto se mohla sama rozhodnout, zda chce žít s tátou. Sociální pracovníci pomáhají otci zvládat rodičovské kompetence a Alence zvykat si na nový život v rodině a v nové škole. I přes zázemí, které měla v dětském domově, si Alenka vybrala návrat do rodiny a už by neměnila.
Společně pohneme lidskými osudy a pomůžeme k tomu, aby víc dětí našlo cestu z ústavní péče domů!
Chcete pomoci právě teď? Můžete zde. Děkujeme!